Štěpán Dušan
Štěpán Uroš IV. Dušan (Stefan Uroš IV. Dušan, Štěpán Uroš IV. Dušan,někdy pouze Štěpán Dušan či pouze Dušan, přezdívaný Silný,1308– 20. prosince 1355),syn srbského krále Štěpána (Stefana) Uroše III. a jeho první choti Theodory,byl srbský panovník vládnoucí v letech 1331 až 1355,do roku 1345 s titulem krále, od roku 1345[pozn. 3] panoval až do svého skonu (1355) jako car.
Dušan patřil mezi nejvýznamnější vládce srbského státu. Za jeho vlády Srbsko dosáhlo velkého územního, kulturního i společenského rozkvětu.Přitom způsob, jakým se dostal k moci, nebyl příliš čistý - v roce 1331 (ve věku asi 22 - 23 let)povstal proti svému otci králi Urošovi III., a sesadil ho. Po nástupu na trůn zahájil Dušan expanzi, především na území Byzance, Uher a dnešní Albánie. V době druhé občanské války v byzantské říši (1342 - 1354)Dušan měnil strany v konfliktu ku prospěchu své země.Po dobytí města Serres se roku 1345 prohlásil carem a příštího roku byl ve Skopje korunován jako basileus kai autokrator Serbon kai Romaion - basileus (císař) Srbů a Romájů (Řeků).O tři roky později (1349) byl na sněmu duchovenstva a zemanů ve Skopje schválen Zákoník cara Štěpána Dušana, významná památka slovanského středověkého zákonodárství.[30] Roku 1354 byl zákoník doplněn. Dušan zemřel příštího roku (1355) uprostřed příprav k boji proti Osmanům. Za vlády Dušanova syna a nástupce Štěpána Uroše V. (1355 - 1371) se Dušanova "veleříše" rozpadla.
