Král Šalamoun

Syn Davida, krále Izraele a Judska

964 - 926 př. n. l.

Byl proslulý svojí moudrostí a diplomatickými schopnostmi. 38 let jeho vlády se obešlo bez válek. Podporoval zemědělství, stavitelství, budoval chrámy a paláce. K zajištění moci rozdělil zemi na 12 okresů, jejichž hranice odpovídali původním sídlištním kmenům. Za jeho panování sahá Izrael od pobřeží Středomoří (s výjimkou filištínského území) až k Eufratu a na jihu k hranicím Egypta. Mírové vztahy k okolním říším zajišťovaly královské sňatky a rozvinutý obchod. Šalomoun prohlásil své hlavní město za jediné středisko kultu jediného Boha, kterému dal postavit proslulý nový chrám. Zavedl také jednotný systém daňových odvodů k zajišťování královského dvora v Jeruzalémě. Šalamoun také pečoval o právní řád uvnitř své země. Již svými současníky byl oslavován jako "moudrý vladař".

Bible, Starý zákon, oslavuje jeho moudrost ve sporu dvou matek o jedno dítě.

Král Šalamoun dal podnět k sepsání ději a pozice Izraelitů, kmenových tradic, příběhu o stvoření, o Abrahámovi atd., které jsou základem bible. V roce úmrtí Šalamouna (rok 926) byly položeny základy bible. Na jeho příkaz bylo sepsáno prvních pět knih.

Je mu připisováno autorství "Písně písní".