Napoleon Buonaparte

10. srpen 2011 | 13.54 |

1769 – 1821

Roku 1812 byl Napoleon na vrcholu slávy a rozhodl se k tažení do Ruska. Ze 600 tisíc vojáků, kteří se vydali v červnu do války proti Rusku, jich do Moskvy došlo 100 tisíc. Počasí, nemoci, nedostatek jídla a odpor Rusů způsobily velké ztráty. Když Napoleonovi vojáci dorazili do Moskvy, překvapila je krutá ruská zima. Své město, které bylo kromě Kremlu celé dřevěné, obyvatelé Moskvy na radu Kutuzova dobrovolně vyklidili a sami zapálili. Car Alexandr, s jehož sestrou se chtěl Napoleon oženit, ale z náboženských důvodů ze sňatku sešlo, byl v Petrohradě a odmítl s Napoleonem jednat. A tak po měsíci marného čekání se francouzská armáda vydala na zpáteční cestu přes Smolensk, kde byla potravinová základna francouzské armády. Zásoby však zdaleka nestačily, ruští partyzáni navíc donutili francouzské vojáky jít už vydrancovanou cestou, takže do Francie se vrátilo asi 20 tisíc vojáků. Napoleon cestou málem utonul a ve Francii se rozšířila zpráva o jeho smrti. Jako reakci na tuto zprávu 2. 12. 1812 po návratu do Paříže Napoleon prohlásil: "Jeho výsost se nikdy netěšila lepšímu zdraví". Napoleon využil všech příležitostí k oslabení svého hlavního nepřítele – Anglie, proto francouzský ministr zahraničí Tayllerand prodal velké území Americe (francouzskou kolonii Luisitánii) Spojeným státům americkým za 27 milionů dolarů (5 centů za 1 akr). USA tak zdvojnásobily své území ziskem dalších 13 států.

Roku 1814 byl Napoleon donucen abdikovat, byl odvezen na ostrov Elba, kde měl k dispozici tisíc vojáků a štědrou apanáž. Navštívila ho tam i manželka Marie Luisa. Roku 1815 Napoleon z Elby uprchl, vydal se směrem na Paříž a cestou sbíral vojáky. U Waterloo byl definitivně poražen anglickou armádou pod vedením generála Welingtona. Angličané Napoleona odvezli na nehostinný ostrov Svaté Heleny, daleko v Atlantickém oceánu. Napoleon to komentoval tak, že je to pro něj rozsudek smrti.

Guvernér ostrova mu dal k dispozici dům se služebnictvem a lékaře, ale stanovil mu mnoho omezení a přísně ho střežil. Napoleon brzy onemocněl. Trpěl ledvinovou chorobou, dnou, depresemi a později i rakovinou. Značně přibral na váze, proto mu lékař doporučil fyzickou práci. A tyk bývalý císař ryl, sázel, okopával. Jeho zdravotní stav se zlepšil, ale pouze dočasně. Roku 1821 Napoleon ve věku 52 let zemřel.

Tělo Napoleona bylo pohřbeno na ostrově Svaté Heleny, roku 1840 však byly jeho tělesné pozůstatky převezeny do Paříže a slavnostně pohřbeny. Při té příležitosti se zjistilo, že tělo je po 20 letech od úmrtí neobyčejně zachovalé. Je všeobecně známo, že arzen podávaný po malých dávkách delší dobu zabraňuje rozkladu. To by potvrzovalo verzi o podílu Angličanů na Napoleonově smrti. Jiná domněnka napovídá, že Napoleona ložnice byla obložena tapetami, do jejich barev se tehdy běžně přidával arzen.

O tom, že byl Napoleon odvážný už v mládí, svědčí zpráva, podle které se jako šestnáctiletý přihlásil na objevnou námořní výpravu, ale nebyl přijat. Výprava zmizela beze stopy v oceánu. Evropa tak přišla o šanci být ušetřena útrap 20 let napoleonských válek.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře