Mohsova stupnice tvrdosti
Mohsova stupnice tvrdosti vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýpat do druhého. Byla vytvořena německým mineralogem Friedrichem Mohsem a slouží pro určení tvrdosti látek.
Tvrdost je vektorová fyzikální vlastnost, která je definovaná jako odpor proti vnikání cizího tělesa, který vynakládá látka. Závislá je na struktuře krystalů, přesněji řečeno na pevnosti vazeb mezi částicemi v látce. Platí pro ní několik základních obecných podmínek:
- tvrdost roste s klesající vzdáleností jednotlivých iontů ve struktuře.
- roste s klesajícím poloměrem iontů
- roste s větší pravidelností krystalové mřížky
- roste s mocenstvím iontů respektive s násobností vazby
- roste s podílem iontové vazby ve smíšených vazbách
- krystalové agregáty (drúzy) jsou obvykle měkčí než samostatný krystal
Pro běžné použití v praxi je dobré se orientovat v základní tvrdosti předmětů v běžném dosahu. Například nehet má tvrdost 1,5-2. Mince 3,4-4. Kapesní nůž přibližně 5 a pokud minerál zanechává rýhu ve skle má tvrdost větší než 5. V poslední době byly nalezeny (v meteoritu z Finska) a také i uměle vyrobeny materiály ještě tvrdší, nežli je diamant. Jedná se rovněž o uhlík ale s jinou krystalovou strukturou.
