Madagaskar-Hlášky 2

8. říjen 2011 | 15.23 |

Marty: Do divočiny? Co pak tam se dá opravdu odejít? To zní fajn... Hele počkat, kde je ta divočina? Povězte mi to!
kápo: Nikdy jsi nás tady neviděl. Jasný?
Marty: Ano, pane. To... Totiž... To... Ne, pane.
 

lemur: Vymyslel jsem ženiální zkoušku, jak zjistit jestli jsou to zlí zabijáci.
 

Jelimán: Všem holkám z celýho světa. Váš král Jelimán to říká na rovinu: Miluju všechny holky, který se pořádně hejbaj. Když už se někdo hejbe, tak ať je svižný a sladký jako já. Jasan?
 

Jelimán: Vítejte na Madagaskaru.
Marty: Mad... A kdo že?
Gloria: Cože?
Jelimán: Žádný kdože... Gaskar!
 

Melman: Nikam nejdu. Zjistil jsem, že mám na krku další hnědý flíček.
 

tučňák: Kapitáne? Neměli bychom jim říct, že nám došlo palivo?
kapitán: Usmívejte se a mávejte, chlapci.
 

Alex: Sakra, zase zapomněli vypnout tu zvukovou kulisu.
Marty: Počkej... zařídím to.
(Strhne sloup s rozhlasem.)
Alex: Díky, to je mnohem lepší.
 

Glorie: Co děláš, Alexi?
Alex: Plavu zpátky do New Yorku.
 

Marty: Jsem zmatený, ani nevím, jestli jsem černobílý nebo bíločerný!
 

Melman: Jé... Příroda. Mám z ní hlavu v pejru.
 

Melman: Na magnetický resonanci vždycky usnu.
 

tučňák: Hej... Ty čtyřnožko: sprechen sie english?
Marty: Jo, šprechtím.
 

lemur: Já jsem tak ženiální... Já jsem tak inteližentní.
 

Gloria: Melmane, tohle není zrovna nejlepší úsměv.
Melman: Já se neusmívám... Mám větry!
 

lemur: Já... Já je měl rád ještě dřív, než jsem je poznal.
 

tučňáci: To je na prd.
 

Marty: Tohle místo nemá chybsona.
 

lemur: Já jsem flákota... Já, já.
 

Marty: Nezlob se, ale hryžeš mě do hýždě.
 

kápo: Ty, čtyřnožko! Sprechen Sie Englisch?
Marty: Jo, šprechtím.
kápo: Co je tohle za světadíl?
Marty: Manhattan.
kápo: Plesk do točny! Jsme pořád v New Yorku. Ústup! Zpět! Zpět!
Marty: Hele, hele, hele...! Ty v tom fraku! Vrať se sem! Co to provádíte, hoši?
tučňák: Prokopáváme se do Antarktidy.
(Kápo mu liskne.)
Marty: Do Artritidy?
kápo: Umíš mlčet, můj milý černobílý příteli? Viděls nědky tučňáky volně pobíhat po velkoměstě? Jistěže ne. Prostě sem nepatříme. Není to přirozené. Bude to nějaké fantasmagorické spiknutí. Proto tenhle únik na otevřené pláně Antarktidy. Do divočiny.
 

kápo: Úsměv a mávat, hoši. Úsměv a mávat. Kowalski, podej hlášení.
Kowalski: Jsme sto padesát metrů od hlavní stoky.
kápo: A špatné zprávy?
Kowalski: Rupla nám i poslední lopata.
kápo: Dobře. Ricco! Ty děláš zásobovače – potřebujeme lopaty. Najdi víc dřívek od nanuků. Nechci riskovat další zával.
tučnák: A já, kápo?
kápo: Ty musíš vypadat mile, až k sežrání. Dneska provedeme operaci Kramle.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře