Supratekutost

12. říjen 2011 | 14.16 |

Supratekutá látka nebo též supratekutina (z lat. supra = nad) je kapalina s nulovou viskozitou. Tato vlastnost se nazývá supratekutost. Donedávna byla pozorovaná jen u helia při teplotách blízkých absolutní nule.

Supratekutost objevil v roce 1937 ruský vědec Pjotr Leonidovič Kapica a nezávisle i John F. Allen spolu s A. D. Misenerem v laboratoři v Cambridge, a to pozorováním, že 4He při teplotách nižších než 2,17 K (tzv. He II) protéká trubicemi o průměru 4–10 cm bez měřitelného odporu. Přitom již v prvním dni úspěšného zkapalnění hélia (10. července 1908, Heike Kamerlingh Onnes) se podařilo dosáhnout teploty nižší než 2 K, v dalších experimentech dokonce teploty nižší než 1 K. V těchto teplotách je již 4He supratekuté. Na podivné chování kapalného helia pod teplotou 2,17 K ovšem upozornil až Willem Hendrik Keesom, žák prof. Onnese, v březnu roku 1926 na základě studia měrné tepelné kapacity. Pro odlišení kapalné fáze nad a pod teplotou 2,17 K zavádí označení He I a He II. Teorii (semi-mikroskopickou) supratekutosti 4He vytvořil Lev Davidovič Landau v roce 1941. Mikroskopická teorie v roce 1998 nebyla uspokojivě vybudována.

Supratekutosti lze dosáhnout také u izotopu 3He, které se stává supratekutým při teplotách pod přibližně 0,0025 K.

Atomy 42He (obsahuje 2 protony, 2 neutrony a 2 elektrony, má tedy sudý počet částic. Všechny zmíněné částice jsou fermiony, dohromady tvoří ale celek, který nemůže mít poloviční spin. Atom jako celek se tedy chová jako boson). Pro bosony, ale neplatí Pauliho vylučovací princip a proto k jevu supratekutosti dochází díky vzniku Bose-Einsteinova kondenzátu.

Atomy 3He se chovají jako fermiony a k vzniku supratekutého stavu dochází díky tvorbě Cooperových párů, tj. párování dvojic atomů s opačnými spiny.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře