Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU

4. leden 2012 | 16.31 |

Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie (SZBP) byla založena Maastrichtskou smlouvou v roce 1992 jako tzv. druhý pilíř EU. Má za úkol koordinovat zahraniční a bezpečnostní politiky členských zemí Evropské unie.

Prvním pokusem o poválečnou západoevropskou kooperaci v oblasti bezpečnosti (kromě NATO) bylo Evropské obranné společenství. Francie navrhla způsob, jakým by se mohla vyřešit otázka budoucnosti německé armády: měla být vytvořena společná evropská armáda, která by obsahovala i německé jednotky. V roce 1952 byla tato dohoda podepsána, ale nikdy nevstoupila v platnost paradoxně kvůli neochotě samotné Francie, jejíž ministerský předseda R. Pleven ji navrhoval (Evropské obranné společenství je známo také jako Plevenův plán). Následně se také nezdařil pokus o vytvoření Evropského politického společenství (1953), které mělo zastřešovat dvě evropské instituce: Evropské společenství uhlí a oceli (1952-2003) a Evropské obranné společenství.

Na základě tzv. Davignonovy zprávy byla v roce 1970 založena Evropská politická spolupráce (pozor na záměnu s Evropským politickým společenstvím, které nikdy nevstoupilo v platnost). Snahou bylo harmonizovat postoje a stanoviska zahraniční politiky zemí Evropských společenství, otázky týkající se evropské obranné politiky byly vynechány.

Spolupráce v oblasti zahraniční politiky byla dále rozšířena přijetím Jednotného evropského aktu v roce 1986.

V roce 1993 vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva a společná bezpečnostní a zahraniční politika se stala druhým ze tří pilířů Evropské unie.

Selhání Evropy při potlačení konfliktů na Balkáně v 90. letech bylo impulsem pro vytvoření nového bezpečnostního rámce Evropské unie. Amsterdamskou smlouvou byly vytvořeny tzv. petersberské mise, jejichž plnění je základním úkolem evropské bezpečnostní a obranné politiky. Petersberské mise jsou humanitární, záchranné a pátrací operace a operace k nastolení míru, přičemž není vyloučen vojenský zásah k řešení těchto krizí. Amsterdamská smlouva dále nastínila budoucí vývoj společné obranné politiky, který by mohl vést až ke společné obraně. Toto je ale vysoce citlivá záležitost, protože hrozí potenciální střety zájmů s NATO a omezení neutrality některých členských zemí EU (např. Rakouska nebo Švédska).

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář