Rubikova kostka

2. únor 2012 | 18.19 |

Rubikova kostka je mechanický hlavolam, který se stal hitem přelomu 70. a 80. let 20. století, kdy byl vyráběn v milionových sériích. Vynalezl jej v roce 1974 maďarský sochař a architekt Ernő Rubik.

Nejběžnější typ kostky 3×3×3 má tři vrstvy a vypadá, jakoby byla složena z 27 menších kostiček. Ve skutečnosti je složena z 26 dílů - 8 rohů (corners), 12 hran (edges) a 6 středů (centres). Ty se od sebe liší počtem barevných nálepek na nich umístěných. Na rohu jsou tři, na hraně dvě a střed má pouze jednu. Celá soustava je propojena pohyblivým mechanismem, který umožňuje libovolnou vrstvu pootočit o násobek 90°. Středy jsou jako jediné z částí nepohyblivé (tzn. zaujímají vůči sobě stále stejnou polohu). Barva středu tím pádem i určuje, jaká má být výsledná barva celé stěny tento střed obsahující. Ve složeném tvaru má každá stěna velké kostky jednu barvu. Úkolem je poskládat kostku, jejíž části byly náhodnými pootočeními promíchány, zpět do složeného tvaru. Celkový počet kombinací je 43 252 003 274 489 856 000 pro kostku 3×3×3.

Rubikovu kostku lze řešit mnoha způsoby. Existuje mnoho systematických metod, díky kterým může kostku vyřešit kdokoliv. Liší se především průměrným počtem tahů potřebných na složení, principem a množstvím různých algoritmů, které je potřeba si zapamatovat. Nejznámější metoda spočívá ve skládání jedné vrstvy po druhé (Beginner layer by layer). Další známé a používané metody (vynalezené pro speedcubing) jsou např. tzv. Jessica Fridrich's method, Lars Petrus method, Zborovski-Bruchem method či corners first.

V červenci 2010 bylo hrubou výpočetní silou (s různými optimalizacemi) dokázáno, že jakoukoliv kombinaci lze vyřešit do 20 tahů.

Soubor:Rubik's cube.svg

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář