Infračervené záření

11. únor 2012 | 15.02 |

Infračervené záření (také IR, z anglického infrared) je elektromagnetické záření s vlnovou délkou větší než viditelné světlo, ale menší než mikrovlnné záření. Název značí "pod červenou" (z latiny infra = "pod"). Infračervené záření zabírá ve spektru 3 dekády a má vlnovou délku mezi 760 nm a 1 mm, resp. energiifotonů mezi 0,0012 a 1,63 eV.

Infračervené záření se dále dělí na jednotlivá pásma. Toto dělení ovšem není jednoznačně dané. Jedno schéma je například toto:

  • blízké (near) infračervené záření neboli NIR
IR-A podle normy DIN, vlnová délka 0,76–1,4 µm, definováno podle vodní absorpce; často používané v telekomunikacích optických vláken
  • IR krátké vlnové délky (short wave) neboli SWIR
IR-B podle DIN, vlnová délka 1,4–3 µm, při 1450 nm značně roste vodní absorpce
  • IR střední vlnové délky (medium wave) neboli MWIR
IR-C podle DIN, též prostřední (intermediate-IR neboli IIR), 3–8 µm
  • IR dlouhé vlnové délky (long wave) neboli LWIR
IR-C podle DIN, 8–15 µm
  • dlouhé (far) infračervené záření neboli FIR
15–1000 µm

Další často používané rozdělení je toto:

  • blízké (0,76–5 µm)
  • střední (5–30 µm)
  • dlouhé (30–1000 µm)

Pásmu mezi 100 µm a 1 mm se říká také submilimetrové vlny nebo terahertzové záření.

Zemský povrch absorbuje viditelné záření ze Slunce a vyzařuje mnoho energie jako infračervené záření skrze atmosféru zpět do vesmíru. Některé plyny v atmosféře, zejména vodní pára, absorbují toto infračervené záření a vyzařují je zpět ve všech směrech včetně zpět k povrchu Země. Tento takzvaný skleníkový efekt udržuje atmosféru a zemský povrch o 33 °C teplejší, než kdyby plyny pohlcující infračervené záření nebyly v atmosféře přítomny.

Soubor:Infrared dog.jpg

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře