Barva je vjem, který je vytvářen viditelným světlem dopadajícím na sítnici lidského oka. Barevné vidění lidského oka zprostředkují receptory zvané čípky trojího druhu – citlivé na tři základní barvy: červenou, zelenou a modrou (Existují i živočichové se čtyřmi nebo jen dvěma typy čípků v sítnici.).
Barva | Rozsah vlnových délek | Rozsah frekvencí |
---|---|---|
červená | 625–800 nm | 480–375 THz |
oranžová | 590–625 nm | 510–480 THz |
žlutá | 565–590 nm | 530–510 THz |
zelená | 520–565 nm | 580–530 THz |
tyrkysová (azurová) | 500–520 nm | 600–580 THz |
modrá | 430–500 nm | 700–600 THz |
fialová (purpurová, nachová) | 400–430 nm | 750–700 THz |
Tabulka uvádí spektrum viditelného světla (monochromatické záření) rozdělené podle barev, odpovídající vlnové délky a frekvence. Za hranicemi na straně červené resp. fialové barvy již lidské oko nevnímá – zde leží infračervené a ultrafialové záření.
Další možné barvy či odstíny vznikají skládáním základních barev. Tak např. pozorujeme bílou barvu v případě, že dopadající záření vnímají všechny tři druhy čípků, a černou, pokud záření nevnímají žádné z nich.
Barva objektu záleží na jeho fyzikálních vlastnostech a na vnímání pozorovatele. Z hlediska fyzikálního můžeme říci, že povrch má barvu světla, které odráží nebo vyzařuje. V případě odrazu závisí na složení spektra dopadajícího světla a na tom které složky spektra tohoto světla povrch odráží a které pohlcuje a s jakou intenzitou. Stejně tak záleží na úhlu pozorování objektu.