Cuketa

Cuketa je kultivar jednoleté zeleniny řadící se k druhu tykev obecná (Cucurbita pepo), která pochází ze Střední Ameriky. Cuketa je však evropského původu vznikla šlechtěním v Itálii. Běžnou odrůdou cukety je například Cucurbita pepo ´Nefertiti´.

Cuketám se také říká cukíny, a oba názvy mají původ v italském výrazu pro tykev: zucca. V Itálii se většinou používá ženská zdrobnělina slova v množném čísle, zucchine, kdežto v anglicky mluvících zemích používají jeho mužskou zdrobnělinu, zucchini či zucchetti.

Cuketa se používá především v kuchyni, a to na mnoho způsobů. Na rozdíl od okurek se téměř vždy podává tepelně upravená. Sama o sobě má velmi jemnou chuť a naopak snadno přejímá chuť přísad, je tedy velmi vhodné ji silně kořenit a používat výrazné ingredience, jako je např. česnek. Známé jsou především pokrmy z dušené či zapečené cukety (populární je obdoba bramboráku zvaná cukeťák), také se však dělá plněná, smaží se jako bramborák i řízek, griluje se a výtečná je též cuketová polévka. Méně známé jsou recepty na sladkosti, saláty, pizzu či knedlíky. K přípravě pokrmů se také dají spotřebovat cuketové květy, a to především plněné. Ve Francii je známá jako zásadní přísada do ratatouille.

Nejkvalitnější pro sklizeň jsou mladé cukety kolem 25 cm dlouhé, jejichž semena ještě nejsou plně vyvinutá a jsou tak měkká. Mladé cukety ani není třeba loupat. Častá sklizeň navíc rostliny nutí do remontantnosti (opakované plodnosti).Cuketa má velmi nízkou energetickou hodnotu, protože obsahuje kolem 91% vody, jen trochu vlákniny a pouze kolem 4% sacharidů.Nejcennější je vysoký obsah karotenu (až 5 mg %, jako např. u papriky) a minerálních látek, např. draslíku, který vyplavuje z těla nadbytečnou vodu a soli.