Kedluben

24. březen 2012 | 15.32 |

Pěstuje se pro svou stonkovou hlízu, bulvu, buď světle či tmavě zelenou nebo červenou. Jíst se mohou také i povařené mladé listy. Jsou rostliny rané i pozdní. Nejčastější vadou je dřevnatost a pukání, hlavně při nepravidelné zálivce. Pro rychlení se používá pěstování ve foliových krytech.Při její přípravě nezapomínáme ani na malé středové lístečky, které jemně nakrájené přidáváme k pokrmům až po jejich tepelné úpravě. Kromě "evropského kedlubnového vývojového centra” ve Středozemí se dá mluvit i o centru Tibetském nebo východoasijském. Společným pro obě linie je sklon ke tloustnutí stonku, košťálu. A tak v roce 1978 byl v naší republice vyšlechtěn kedluben pod názvem Gigant, který nás proslavil. Je veliký, nedřevnatí a podrží si po sklizni ještě dlouho dobré chuťové vlastnosti. Obsahuje především vitamin B1, Vitamin B2, Vitamin C, z minerálních látek soli draslíku, vápníku, fosforu a železa.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře