Sv. Řehoř I.

Svatý Řehoř I. Veliký (asi 540 – 12. březen 604) byl v pořádí 64. papežem katolické církve. Byl prvním z papežů, který začal používat titul "služebník služebníků Božích" (lat. servus servorum Dei) a je považován za jednoho ze zakladatelů světské moci papežské.

Řehoř pocházel z významné patricijské rodiny, vystudoval práva a po roce 570 zastával v Římě úřad praetora. Posléze však úřad opustil a nastoupil církevní dráhu. Po smrti svého otce roku 575 se stal velkým propagátorem benediktinské řehole a zakládal kláštery. Nejprve na rodinných statcích na Sicílii a v poté v rodinném domě Monte Celio v Římě. Roku 577 jej papež Benedikt I. pověřil prací s římskou chudinou. Roku 579 jej papež Pelagius II. jmenoval svým legátem u císařského dvora v Konstantinopoli odkud se vrací roku 586. Poté působil jako jáhen v papežské kanceláři.

Papežem byl zvolen – dle tradice údajně proti své vůli – roku 590 během dohasínající morové epidemie. Vynaložil obrovské úsilí při mírových jednáních s Langobardy, zároveň nechal opevnit města, která byla nejvíce ohrožena jejich vpády (tak vzniklo jádro budoucího papežského státu). Reformoval liturgii a zejména liturgický zpěv, tzv. Gregoriánský chorál, stal se autorem mnoha vylepšení hudební vědy a notového záznamu. Roku 596 vyslal benediktinského opata Augustina se skupinou mnichů do Británie, a položil tak základy k jejímu pokřesťanštění. Jeho spisy mají výrazně pastorační a praktický charakter, stejně tak hluboce mystický a pedagogický. Je jedním z učitelů církve