Dozimetrie

Dozimetrie je oblast fyziky zabývající se vlastnostmi ionizujícího záření, veličinami charakterizujícími procesy vzniku a interakce ionizujícího záření s látkou a metodami měření těchto veličin.

V biologických a lékařských vědách se soustředí se na interakci ionizujícího záření s živou hmotou a jeho účinky na organismy a uplatňuje se v oboru radiologie (radiodiagnostika a radioterapie).

V technických vědách, lékařství i vojenství se uplatňuje v oblasti ochrany před zářením - zabývá se monitorováním a usměrňováním rizik pro obyvatelstvo i pracovníky se zářením.

• Expozice (dávka záření) se je náboj, který získá 1 kg hmoty při průchodu ionizujícího záření. Jednotkou expozice je coulomb na kilogram (C·kg^-1).

• Expoziční rychlost je expozicí vztaženou na jednu sekundu. Jednotkou je coulomb na kilogram a sekundu (C·kg^-1·s^-1).

• Absorbovaná dávka je energie dodaná jednomu kilogramu hmoty průchodem příslušného záření. Jednotkou absorbované dávky záření je gray (Gy), rozměrově jde o joule na kilogram. Starší jednotkou je rad, platí 100 rad = 1 Gy.

• Biologický ekvivalent (Dávkový ekvivalent) je biofyzikální veličinou, která vedle fyzikálních účinků zohledňuje i biologický účinek záření. Dávkový ekvivalent se z dávky spočítá vynásobením údaje faktorem kvality záření. Poněvadž se faktor kvality u rentgenového, beta a gama záření rovná jedné, je je v těchto případech 1 Gy roven 1 Sv. Starší jednotkou je rem, platí 100 rem = 1 Sv.

• Radiační ochrana je činnost, které se snaží minimalizovat rizika spojená s pobytem člověka na místech nějakým způsobem zasaženými ionizujícím zářením. Jejím úkolem je tedy nalezení a popis zdroje záření, ocenění případné zdravotní újmy a vytvoření pravidel pro pobyt v monitorovaném prostoru nebo pro práci s příslušným zdrojem ionizujícího záření.

Úplný přehled mezinárodně doporučovaných veličin, jejich definic a jednotek podává ČSN ISO 31-10.Připravuje se její nové vydání v řadě ČSN EN ISO/IEC 80000.

Ionizující záření, ve formě jak dlouhodobého slabého, tak i krátkodobého intenzivního ozáření, má negativní účinky na člověka a ostatní živé organismy. Působí-li na biologický materiál, dochází k absorbci ionizujících částic nebo vlnění atomy daného materiálu. To způsobuje vyrážení elektronů z jejich orbit a tvorbu negativně nabitých aniontů. Ionizované části molekul se stávají vysoce reaktivními a vedou k řadě chemických reakcí, které buňku buď rovnou usmrtí, nebo vedou ke změnám genetické informace (reakce radikálů s DNA způsobuje porušení fosfodiesterových vazeb a tím zpřetrhání jejího řetězce).