Mjf | Ekonomie

Ekonomie je věda, zabývající se účelným lidským jednáním ve světě omezených zdrojů a neomezených potřeb.

Ekonomie úzce spolupracuje s dalšími obory, jako je účetnictví, matematika, ekonometrie, zbožíznalství, marketing, psychologie, sociologie, politologie, ekonomická geografie či právo.

Slovo pochází z řeckého oikonomia: oikos – dům, nomos – zákon a znamenalo původně vedení domácnosti.

• pozitivní ekonomie: objektivní rozbor a popis stavu a chování reálné ekonomiky bez kvalitativního hodnocení
• normativní ekonomie: kvalitativní hodnocení ekonomiky, hledání ideálního stavu fungujícího ekonomického systému, posuzuje stávající systémy; tato část ekonomie je subjektivní, odráží se v ní morální a sociální kořeny společnosti.

Z hlediska zkoumání ekonomického chování a rozhodování jednotlivců, domácností, firem (podniků) či státu se ekonomie dělí na mikroekonomii a makroekonomii.

• mikroekonomie: zabývá se ekonomickým chováním jednotlivých subjektů, tedy jednotlivců, domácností, firem a státu; zkoumá např. relativní ceny statků a výrobních faktorů, vliv daní na podnik apod.
• makroekonomie: zkoumá ekonomiku jako celek (na úrovni ekonomických agregátů), zkoumá např. HDP a hospodářský růst, cenovou hladinu, inflaci, nezaměstnanost apod.

• Ekonomická potřeba je označení stavu, kdy ekonomický subjekt cítí nedostatek a vynakládá úsilí o jeho překonání. Ekonomický subjekt spotřebou statků získává užitek. Užitek je subjektivní pojem, a proto ze stejného statků plyne různým subjektům různý užitek.
• Statek v ekonomii znamená schopnost osob nebo předmětů sloužit k vyhovění potřebám (včetně zamýšlených činností) ekonomických subjektů.
• Výrobní faktor slouží pro výrobu statků a prostřednictvím směny přináší svému majiteli důchod (přínos).
• Výroba je činnost, jejímž výsledkem je poskytování služeb, které přinášejí současný nebo budoucí užitek.
• Směna je činnost, při které si ekonomické subjekty navzájem vyměňují statky. Informaci, kolik lze získat množství jednoho statku za statek jiný, poskytují sjednávané ceny. Pro opakované statky se ceny formují na trzích, jako výsledek střetnutí nabídky a poptávky.
• Dělba práce označuje specializaci ekonomických subjektů v různých činnostech, ve kterých získávají vyšší výkonnost.

Starověk

• Starověké Řecko - Homér, Platón, Xenofon, Aristoteles
• Starověký Řím - ekonomické názory jsou uváděny různými autory zejména ve spisech týkajících se zemědělství

Středověk

• Scholastika
• Kanonisté - církevní myslitelé , kteří se podílel na vypracování církevního, tzv. kanonického práva (Tomáš Akvinský)

Novověk

• Merkantilismus
• Fyziokratismus
• Klasická škola - zakladatelem počátků moderní ekonomie se stal Adam Smith (1723–1790) se svým dílem Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Spolu s Davidem Ricardem a Johnem Stuartem Millem je považován za průkopníka klasické politické ekonomie. Ekonomika je dle této teorie ovládána svými vlastními zákony ("neviditelná ruka trhu"). Teorie prosazuje zásady ekonomického liberalismu.
• Rakouská škola
• Neoklasická škola - v 70. letech 19. století navazují na klasickou politickou ekonomii počátky neoklasické ekonomie, která se více zaměřuje na rozbor menších ekonomických subjektů. Mezi významné teoretiky patří Alfred Marshall a další. Během 70. let 20. století se výrazně prosadil monetarismus, navazující na neoklasickou ekonomii a doporučující opětovnou ekonomickou liberalizaci. Paul A. Samuelson je spolu s Kenneth Arrowem považován za zakladatele moderní neoklasické ekonomie. V roce 1970 dostal Nobelovu cenu za ekonomii.
• Keynesiánství - ve 30. letech 20. století Angličan John Maynard Keynes reagoval na hlubokou hospodářskou krizi a definoval teorii keynesovské makroekonomie (keynesiánství), ve které prosazuje stabilizaci kapitalistických ekonomik za pomocí státních zásahů.

Současnost

• Současné ekonomické teorie čerpají z keynesiánství i neoklasické ekonomie nebo se stavějí za institucionální ekonomii, nový proud zdůrazňující ekonomickou roli institucí.