Oxid boritý je bezbarvá nebo bílá amorfní nebo krystalická pevná látka bez zápachu.
Oxid boritý se sice dá připravit spalováním elementárního bóru v proudu kyslíku
ale v praxi se vždy většinou připravuje žíháním čisté kyseliny borité, která tak ztrácí vodu a mění se na svůj anhydrid
V pevném skupenství je oxid boritý polymerní látka, tvořená vzájemně propojenou sítí kovalentně vázaných atomů boru a kyslíku. V případě amorfní (sklovité) modifikace je základní strukturní jednotkou šestičlenný oxoboranový cyklus (viz horní vzorec v infoboxu) tvaru rovinného šestiúhelníku. Krystalická forma krystaluje v trojklonné soustavě (prostorová grupa symetrie P31, elementární buňka a = 43,36 pm, c = 83,40 pm); elementární buňka krystalové mřížky obsahuje šest atomů bóru a devět atomů kyslíku. V plynné fázi je sloučenina pravděpodobně tvořena molekulami B4O6 s tricyklickým uspořádáním (viz spodní vzorec v infoboxu).
Látka je silně hygroskopická, ve vodě se snadno rozpouští za vzniku kyseliny borité
Z oxidu boritého je možno připravit elementární bór redukcí některými kovy, např. hořčíkem
Podobně se dá redukce na elementární bór provést sodíkem, draslíkem nebo hliníkem. Redukcí uhlíkem se čistý bór připravit nedá, neboť vyredukovaný prvek se s uhlíkem okamžitě slučuje za vzniku karbidu boru
Zahřívá-li se oxid boritý s uhlíkem za přítomnosti chlóru, vzniká chlorid boritý:
Působením fluorovodíku na oxid boritý vzniká fluorid boritý
případně při nadbytku fluorovodíku vzniká kyselina tetrafluoroboritá
Oxid boritý má široké využití, zejména jako
Oxid boritý není vysloveně jedovatý. Vzhledem k tomu, že s vodou reaguje za vzniku slabé kyseliny borité, může však ve větších dávkách způsobit podráždění sliznic nebo očí. Při požití ve větším množství může vyvolat nevolnost, žaludeční bolesti, zvracení, případně průjem.