Územní nároky na Antarktidu

4. červen 2012 | 16.32 |

K roku 2012 vznáší územní nároky na území v Antarktidě sedm různých států. Jejich požadavky jsou spíše formální, politický status Antarktidy upravuje Smlouva o Antarktidě (konkrétně článek 4), která byla uzavřena 1. prosince 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost 23. června 1961. Smlouvě o Antarktidě podléhá veškerá pevná zem jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích šelfových ledovců. Nejdůležitějšími body smlouvy jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy (na současných mapách jsou nadále vyznačovány zábory jednotlivých zemí, které byly vzneseny před rokem 1959, protože nebyly zrušeny, jen pozastaveny)

Všechna nárokovaná územní jsou kruhové výseče se středem na jižním pólu a obvodovou kružnicí umístěnou na 60. rovnoběžce jižní šířky. Výjimkou je ostrov Petra I. Občas se k Antarktickému smluvnímu systému mylně přiřazují i blízké subarktické ostrovy severně od 60. jižní rovnoběžky, které Smlouvě o Antarktidě nepodléhají (Bouvetův ostrov, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Crozetovy ostrovy, Kergueleny a Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy).

Územní nároky Spojeného království, Chile a Argentiny se překrývají. Na kontinentě se nachází i území, na které ještě nebyl vznešen teritoriální požadavek. Jedná se o zemi Marie Byrd, která je rozkládá mezi Rossovou dependencí a Chilským antarktickým území. V minulosti si část území na Antarktidě (Nové Švábsko) nárokovalo i nacistické Německo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář