Geografie

Geografie (z řeckého γεός geos pozemský, zemský + γράφειν grafein psáti), česky též zeměpis, je věda studující prostorové rozšíření jevů na Zemi (přesněji části Země, nazývané "krajinná sféra"), jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. Označení se poprvé objevuje v 3. stol. př. n. l. v díle Geografíka sepsaném Eratosthenem z Kyrény. Geografie se dělí na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii.

Soustava zeměpisných věd

Předmětem geografie (= zeměpisu) je krajinná sféra, popisovaná na několika úrovních. Podle těchto úrovní se dělí geografie na čtyři základní části:

1.) Fyzická geografie se věnuje fyzickogeografické sféře krajinné sféry, tj. litosféře, hydrosféře, atmosféře, pedosféře a biosféře. Někteří geografové vyčleňují samostatně i kryosféru, která jinak může být považována i za součást hydrosféry. Každé součásti fyzickogeografické sféry se věnuje hned několik vědních disciplín:

• litosféře - geomorfologie, petrologie, vulkanologie, seismologie, stratifikace, orografie, karsologie, speleologie, krystalografie, mineralogie a další
• hydrosféře - hydrografie, hydrologie, oceánografie, limnologie a další
• atmosféře - klimatologie, meteorologie a další
• pedosféře - pedologie, pedogeografie a další
• biosféře - biogeografie a další

2.) Socioekonomická geografie (také sociální geografie = společenskohospodářský zeměpis nebo humánní geografie) se věnuje člověku, jeho společnosti a jeho hospodářské činnosti, tj. socioekonomické sféře krajinné sféry. Hlavní vědní disciplíny: geografie cestovního ruchu, geografie dopravy, geografie kultury, geografie obyvatelstva, geografie sídel, geografie průmyslu, geografie služeb, geografie zemědělství, behaviorální geografie, ekonomická geografie, historická geografie, politická geografie, religiózní geografie, dějiny zeměpisu, rurální geografie.

3.) Regionální geografie (= oblastní zeměpis) se věnuje geografii regionů podle určitého kritéria, např. světadílů, jejich částí, států a zemí, administrativních jednotek atd.

4.) Kartografie studuje a zobrazuje prostorové rozmístění jednotlivých jevů krajinné sféry, tj. výrobou map. Věnuje je jí celá řada vědních disciplín, např. geodézie, topografická kartografie, tematická kartografie, matematická kartografie, kartometrie, GIS, dálkový průzkum Země

Přehled:

• 25. st.př.n.l. - Vznik mapy údolí Eufratu na hliněné destičce
• 20. st.př.n.l. - Babylónský mýtus o stvoření světa a potopě
• 6. st.př.n.l. - Filozofové iónské školy se začínají zabývat geografickými problémy
• 6. st.př.n.l. - Logograf Hekataios z Milétu sestavuje první popis celého Řekům známého světa
• 5. st.př.n.l. - Hérodotovo dílo Histories apodexis představuje svět rozdělený na zemědíly: Evropu, Asii a Libyi.
• 5. st.př.n.l. - Hippokrates ve spisu Peri aeron, hydraton, topon poukazuje na souvislosti způsobu života a zdravotního stavu obyvatelstva s přírodním prostředím
• 4. st.př.n.l. - Aristotelova Meteorologika je shrnutím soudobých poznatků obecné fyzické geografie
• 3. st.př.n.l. - Erastothenes buduje základy samostatné vědy; píše Geografika hypomnemata
• 2. st.př.n.l. - Kratés staví v pergamském Múseiu první glóbus
• 1. st.př.n.l. - Strabónova sedmnáctisvazková Geografika je popisem soudobé ekumeny. Je jediným antickým geografickým dílem, jehož úplný text máme k dispozici.