Židovský pohřeb

6. červen 2011 | 17.39 |

Zesnulý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého talitu, oblečen v bílém pohřebním rubáši, nazývaném v jidiš kitl. Zpopelňování je halachickými autoritami většinou zakázáno, ačkoli jsou k nalezení hroby, kde jsou zesnulí zpopelněni. Na pohřbu se říkají zádušní modlitby, pozůstalí jsou nazýváni avelim (truchlící) a vztahují se na ně zvláštní povinnosti – prvních sedm dní po úmrtí drží tzv. šiva (dosl. Sedm (dní))– říkají zvláštní modlitby, ve svém domě říkají zvláštní verzi Birkat ha-mazon, jsou na ně kladeny také mírnější požadavky ohledne sváteční liturgie (nemusí se např. zúčastňovat těch částí liturgie, kde je hlavním motivem radost a veselí, např. Kabalat Šabat). Muži se během sedmi dnů šivy neholí. Po uplynutí šivy až po zbytek roku od úmrtí říkají pozůstalí při bohoslužbách Kadiš sirotků, která je tak někdy mylně považována za "modlitbu za mrtvé" – jejím cílem je ovšem naopak utěšit pozůstalé a posílit jejich víru v Boha a vůli k životu. Po uplynutí jednoho roku říkají pozůstalí kadiš již jen během výročí úmrtí jejich příbuzného – toto výročí se někdy zývá termínem v jidiš jarcajt. Bývá také zvykem v období po pohřbu studovat Mišnu na paměť zesnulého – slovo mišna obsahuje stejné souhlásky jako slovo nešama, tedy duše. Také po studiu mišny věnovaném zesnulému se říká zvláštní modlitba. Na hroby je zvykem dávat místo květin a svíček (jak je obvyklé v Evropě) kamínky, ke hrobům významných učenců se pak připojují i přání nebo prosby napsané na kousku papírku. U hrobů takových významných autorit se pak pořádají i modlitby při výročí jejich smrti.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře