Tenochtitlán (vysl. tenočtitlán), v nahuatl doslova "kde jsou tvrdé plody kaktusu", bylo hlavní město aztécké říše v dnešním Mexiku. Roku 1520 bylo z větší části zničeno španělskými dobyvateli.
Tenochtitlán - dnešní Ciudad de México (Mexico City) byl údajně založen v r. 1325, aztéckými kočovníky ze severu a k jeho budování se váže legenda o putování Aztéků z pravlasti Aztlanu pod vedením boha Huitzilopochtliho. Město bylo vystavěno na ostrově uprostřed slaného jezera a s pevninou bylo spojeno náspem. Později spojovaly ostrov s pevninou další dlouhé hráze a akvadukty, které vedly z okolních hor pitnou vodu. Plocha města byla rozšiřována díky umělým ostrůvkům, které obyvatelé vytvářeli otepemi rákosí a navršené hlíny. Do takto vybudovaných miniostrůvků byly sázeny stromy, které svými kořeny prorůstaly na dno mělkého jezera a tak je kotvily. Jezero bylo díky usilovnému budování hrází a ostrůvků protkáno celou sítí spletitých kanálů, po nichž se na loďkách dopravovalo vše, lidé i náklad.
Ve své době se jednalo o jedno z největších měst světa, v době příchodu prvních Evropanů byla odhadovaná populace jistě vyšší než 100 tisíc lidí.
Uprostřed Tenochtitlánu byla dvojice pyramid s chrámy zasvěcenými bohům Tlalocovi a Huitzilopochtlimu a paláce panovníků. Město mělo čtyři čtvrtě zvané "calpulli" a každá měla svého božského patrona.
Na základech Tenochtitlánu bylo postaveno dnešní hlavní město Mexika (Ciudad de México) a na základech hlavního chrámu byla ihned po dobytí města Španěly vystavěna katedrála.
