Carevna Kateřina II.

24. červen 2011 | 16.00 |

1729 – 1796

Kateřina se narodila v roce 1729 ve Štětíně v rodině pruského generála. Původně se jmenovala Žofie Augusta. V 15 letech ji na návrh pruského krále Fridricha II. provdali za budoucího cara Petra III., vnuka Petra Velikého.

Hezká, drobná, velice inteligentní a vytrvalá Kateřina se velice brzy naučila rusky, přestoupila na pravoslaví. Přijala nové jméno a rychle splynula s ruským prostředím. Dobře se vpravila do poměrů na carském dvoře a oblíbila si ji i carevna Alžběta. Kateřina snadno dohnala mezery ve vzdělání, studovala filozofii, literaturu, dopisovala si s francouzskými osvícenci, později psala články do novin, knihy a napsala dokonce 18 divadelních her, kritizujících společenské nešvary. Stála v čele ruského literárního ruchu. Když se francouzský osvícenec Voltair dostal do finančních nesnází, koupila od něj za vysokou cenu jeho knihovnu a ponechala mu ji k doživotnímu užívání. Ve svém sídle, Zimním paláci, založila uměleckou galerii – Ermitáž, pro níž skupovala po celé Evropě nejcennější umělecká díla, jimiž se Ermitáž pyšní dosud. Kateřina si vysloužila přezdívku "Semiramis severu".

Jako carevna podporovala rozvoj měst, řemesel, obchodu a hornictví, zakládala a podporovala obecné, odborné i vojenské školy, omezila moc církve, starala se o opuštěné děti tím, že nalezince financovala z výnosů z hazardních her. Kvůli zvýšení příjmů do carské pokladny se snažila osídlit Povolží a Černomoří, vybojovala přístup k Černému moři a založila tam pevnost Sevastopol. V letech 1773 – 1795 získala část Polska při jeho trojím dělení mezi Prusko, Rakousko a Rusko.

Upevnila absolutismus a nevolnický systém v Rusku. Nevolnická povstání, z nichž největší bylo vedeno Jemeljanem Pugačovem, přinutila Kateřinu ke zmírnění nevolnické útlaku. Za Velké francouzské buržoazní revoluce však pod podporovala kontrarevoluční síly. Kateřina byla ve vztahu k mužům přelétavá, marnivá, milovala přepychové věci. Této její slabosti obratně využívali cizí vyslanci u carského dvora a ochotně jí "půjčovali" peníze na nákup drahocenností.

Manželství Kateřiny trvalo 18 let. Zpočátku bylo však jen formální, protože Petr III. byl nevychovaný a nevyzrálý mladík. Nekriticky obdivoval vše německé a opovrhoval vším ruským. Nebyl schopen zodpovědně převzít vládu a jeho největší zálibou byla hra s cínovými vojáčky, papírovými hrady a smečkou kokršpanělů. Měl dokonce sklony k pyromanii. Smyslná Kateřina měla proto řadu milenců, z nichž neznámější byli Sergej Saltykov, pravděpodobně otec jejího syna, pozdějšího cara Pavla I., Stanislav Poniatowskij, pozdější polský král, Grigorij Orlov, organizátor odstranění neschopného Petra III., a Frigorij Potěmkin. Roku 1762 zemřela carevna Alžběta a carem byl prohlášen Petr III., který vzápětí uzavřel velmi nevýhodný mír s Pruskem. Navíc hrozilo, že se ožení se svou milenkou a Kateřinu zapudí. Proto se její spojenci z řad šlechty a armády postarali o Petrovo odstranění. Oficiálně zemřel na žaludeční křeče, ve skutečnosti byl zavražděn. Kateřina byla prohlášena regentkou za svého osmiletého syna Pavla, vládla však až do své smrti v roce 1796. Se svým synem neměla Kateřina příliš srdečné vztahy, jeho děti – šest dcer a čtyři syny však velmi milovala. Syn a dva z jejích vnuků usedli postupně na carský trůn:

Pavel I. 1796-1801, Alexandr I. 1801-1825, Mikuláš I. 1825-1855. Vladařským schopnostem své předchůdkyně však zůstali všichni hodně dlužni.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře