Druhá búrská válka probíhala mezi anglickými a búrskými (tj. potomci holandských osadníků) kolonizátory Jižní Afriky, a to v letech 1899 – 1902.

Válka byla vedena nesmírně krutými prostředky, poprvé se vyskytly koncentrační tábory moderního typu pro rodiny bojujícího nepřítele. Zajatí Búrové byli deportováni např. na Ceylon a ostrov Svaté Heleny.Vězni umírali hlavně na infekční

Búrské války, Búry označované jako války za svobodu, (16. prosinec 1880 - 31. květen 1902) jsou dvě války, které se odehrály mezi jihoafrickými republikami búrských osadníků (Transvaal a Svobodný stát Oranžsko) a Britským impériem, které si je nakonec za cenu těžkých ztrát podrobilo.

První búrská válka (1880-1881) propukla poté,

Bitva u Domažlic se odehrála 14. srpna 1431 na neznámém místě v lokalitě mezi městy Domažlice a Kdyně. Husitská vojska pod velením kněze Prokopa Holého zde téměř bez boje porazila účastníky čtvrté křížové výpravy vedené markrabětem Fridrichem Braniborským a kardinálem Juliánem Cesarinim. Debakl křižáckého vojska definitivně přesvědčil katolické církevní kruhy o zbytečné

Bitva u Slavkova známá též jako "Bitva tří císařů" proběhla 2. prosince 1805 poblíž Slavkova u Brna. Armáda Francouzského císařství v čele s císařem Napoleonem Bonapartem zde drtivě porazila vojsko spojenců (tzv. III. koalice), jimiž byly Rusko v čele s carem Alexandrem I. a M. I. Kutuzovem a Rakousko

Námořní bitva u Navarina byla vybojována 20. října 1827 během řecké války za nezávislost (1821–32) v zátoce Navarino (současný Pylos), na západním pobřeží Peloponéského poloostrova, v Jónském moři. Kombinované turecko-egyptské loďstvo bylo zničeno složeným britským, francouzským a ruským námořnictvem. Bitva je pro historii důležitá jako poslední významnější námořní

Řečtí fanarioté a příslušníci tajného spolku jménem Filiki Eteria iniciovali neúspěšné povstání v Moldavsku v průběhu března roku 1821. O několik týdnů později se povstání přesunulo na Peloponés, aby se odtud šířilo do větší části Řecka, kde bylo doprovázeno masakry na tureckém obyvatelstvu. Významnou roli při vzpouře proti osmanské moci hráli kromě fanariotů a příslušníků

Války o rakouské dědictví je označení pro války svedené o nástupnictví na trůnu Habsburské monarchie mezi Marií Terezií a jejími sousedy – Pruskem, Bavorskem a Francií v letech 1740 až 1748. Důvodem války bylo odmítnutí nástupnictví Marie Terezie a Pragmatické sankce a územní nároky pruského krále Fridricha II ve Slezsku. Boje o Slezsko bývají nazývány jako slezské

Bitva u Zamy byla svedena 19. října roku 202 př. n. l. Byla poslední a rozhodující bitvou druhé punské války. Římská armáda vedená Scipionem Africanem porazila kartaginské vojsko pod velením Hannibala. Krátce po této porážce požádal kartaginský senát o mír.

Po návratu Hannibala z Itálie v roce 203 př. n. l. doufali Kartaginci

Bitva na Moravském poli byla svedena 26. srpna 1278 (na den sv. Rufa) v odpoledních hodinách na pravém břehu řeky Moravy mezi vesnicemi Dürnkrut (Suché Kruty) a Jedenspeigen, ležícími v Dolních Rakousích 30 km jižně od Břeclavi.

V boji proti sobě stanula spojená vojska římského krále Rudolfa I. Habsburského a uherského

Bitva u Saratogy (1777) je mnohými historiky považována za bod zlomu ve vývoji americké války za nezávislost. Výsledkem tohoto utkání bylo přesvědčivé vítězství kontinentální armády pod velením generála Horatio Gatese a kapitulace celého britského vojska o síle 9000 mužů v čele s generálem Burgoynem. Ve skutečnosti se jednalo o tři střetnutí: u Freemanovy farmy, na výšinách Bemis a u obce Bennington;