Hydroxid barnatý je sloučeninou barya, které je v něm na oxidačním čísle II+. Jeho vzorec je Ba(OH)₂. Vzhledem je to bílá zrnitá či prášková látka. Jeho obvyklou obchodní formou je monohydrát. Vyskytuje se ale též

Oxid xenoničelý (XeO₄) je žlutá krystalická silně nestabilní sloučenina vzácného plynu xenonu s kyslíkem. Molekula má tvar tetraedru. Oxid xenoničelý je jedním ze tří známých oxidů s prvkem v nejvyšším oxidačním čísle (ještě jsou známy oxid osmičelý a oxid rutheničelý).

Její explozivní rozklad nastává při teplotě

Oxid osmičelý (OsO₄) je sloučeninou kyslíku s osmiem, které v něm má oxidační číslo VIII. Samotný oxid osmičelý je jedním ze tří doposud známých oxidů s prvkem v nejvyšším oxidačním stavu (ještě jsou známy oxid rutheničelý a oxid xenoničelý).

Oxid osmičelý tvoří nažloutlé krystaly, má nízký bod tání, tavenina vře

Oxid manganistý (Mn₂O₇) je jedním z oxidů manganu. Oxidační číslo manganu ve sloučenině je sedm. Je anhydridem kyseliny manganisté

Je to jediný oxid kovového prvku, který je za normální teploty kapalný. Je to nestálá vysoce reaktivní kapalina. Její příprava a izolace je obtížná. Byla popsána poprvé roku

Oxid uhlíkový (CO₃) je jedním z oxidů uhlíku, který je v něm přítomen v oxidačním čísle VI. Je nestabilní a existuje ve třech izomerech, označovaných jako C_s, D_3h a C_2v. Velmi rychle se rozpadá na oxid uhličitý a kyslík:

2 CO₃ → 2 CO₂ + O₂.

Oxid sírový SO₃ je jeden z oxidů síry, který je hlavní příčinou vzniku kyselých dešťů. Vyrábí se ve velkém množství jako prekurzor kyseliny sírové.

Průmyslově se připravuje oxidací oxidu siřičitého

2 SO₂ + O₂ → 2 SO₃.

Oxid vanadičný (V₂O₅) je nejdůležitější oxid vanadu. Připravuje se tepelným rozkladem metavanadičnanu amonného:

2 NH₄VO₃ → V₂O₅ + 2 NH₃ + H₂O

Oxid vanadičný má žlutočernou barvu.

Oxid fosforečný (P₄O₁₀) je anorganický oxid. Je to nejběžnější a nejdůležitější oxid fosforu. Vzniká hořením fosforu na vzduchu a vzhledem připomíná bílý prášek. Je dobře rozpustný v mnoha organických rozpouštědlech a je silně hygroskopický.

Molekula má adamantanoidní tvar, je tvořena čtyřmi šestičlennými

Oxid dusičný je jedním z pěti oxidů dusíku. Je to za běžných podmínek bezbarvá krystalická látka, která při teplotě okolo 30 °C sublimuje. Je anhydridem kyseliny dusičné. Lze ho připravit dehydratací kyseliny dusičné oxidem fosforečným. Při jeho reakci s vodou vzniká opět kyselina dusičná.

Oxid arseničný (chemický vzorec As₂O₅ nebo lépe As₄O₁₀) je společně s oxidem arsenitým jedním ze dvou oxidů arsenu. Dimerní vzorec vyjadřuje skutečné složení molekuly oxidu arseničného, monomerní pouze poměr zastoupených prvků v molekule (stejnou strukturu vykazuje například i oxid antimoničný Sb₄O₁₀).

Oxid zirkoničitý ZrO₂, někdy označovaný jako zirkonia, je bílá krystalická látka s hustotou 5,73 g/cm³. Pokud neobsahuje příliš příměsí má při pokojové teplotě jednoklonnou (monoklinickou) krystalovou strukturu – tak jako přírodní vzácně se vyskytující minerál baddeleyit. Při vyšších teplotách (1 175 °C) dochází k fázové přeměně na čtverečnou

Oxid titaničitý TiO₂ je chemická sloučenina kyslíku a titanu. V přírodě se vyskytuje v několika minerálních formách. Uměle připravený oxid titaničitý označovaný jako titanová běloba má široké použití jako pigment do nátěrových hmot, barvivo v potravinářství a jako účinná složka některých opalovacích krémů. Je rozpustný v roztocích silných kyselin za vzniku

Oxid cíničitý je spolu s oxidem cínatým jedním ze dvou oxidů cínu. Cín je v něm přítomen v oxidačním čísle IV. Jedná se o bílou práškovitou látku s vyššími teplotami tání a varu, nerozpustnou ve vodě, rozpustnou ovšem v silných kyselinách a zásadách. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu kasiteritu (česky cínovce) a jeho největší ložisko se nacházelo v Krušných horách

Oxid siřičitý je jedním ze dvou oxidů síry. Je to bezbarvý, štiplavě páchnoucí, jedovatý plyn. Má 2,26× větší hustotu než vzduch.

Oxid siřičitý se průmyslově připravuje především spalováním síry

S + O₂ → SO₂,

Oxid křemičitý (SiO₂) tvoří nejméně 22 fází a dvanáct polymorfních forem. Díky této rozmanitosti a velkému praktickému významu patří tento oxid mezi nejstudovanější látky.

V přírodě jej nacházíme nejčastěji ve formě α-křemene, který je součástí např. žuly a pískovce. Modifikace oxidu křemičitého se převážně

Oxid olovičitý je tmavě hnědá krystalická nebo amorfní látka. Krystalická forma má tetragonální strukturu rutilového typu. V přírodě se velmi vzácně vyskytuje jako minerál plattnerit. Vzhledem k vysokému oxidačnímu stupni atomu olova je mimořádně silným okysličovadlem. I když je ve vodě jen málo rozpustný, je jedovatý.

Oxid

Oxid osmičitý (OsO₂) je jedním z oxidů osmia, které je v něm přítomné v oxidačním stavu IV. Je krystalický, krystalizuje v čtverečné soustavě. Jeho měrný elektrický odpor je přibližně 15 μΩcm. Je nerozpustný ve vodě, ale je rozpustný v kyselině chlorovodíkové. Na rozdíl od oxidu osmičelého není jedovatý.

Připravuje