Gelasius II., rodným jménem Jan z Gaety (kolem 1060, Gaeta - 28. ledna 1119, Cluny) byl papežem od 24. ledna 1118 až do své smrti.

Hned po zvolení ho přepadl procísařsky laděný Lucius Fragipani, ale Římanům se ho podařilo osvobodit. V roce 1118 císař Jindřich V. dobyl Řím. Papež před ním uprchl do Gaety. Jindřich jmenoval

Paschalis II., rodným jménem Rainer z Biedy (?, Bieda - 21. ledna 1118, Řím) byl papežem od 13. srpna 1099 až do své smrti.

V roce 1102 na postní synodě obnovil papež zákaz investitury a vyobcoval císaře Jindřicha IV. z církve.

V roce 1111 Jindřich V. Sálský dva měsíce věznil papeže

Urban II., rodným jménem Odo de Lagery (1042, Châtillon-sur-Marne, Francie - 29. července 1099, Řím) byl papežem od 12. března 1088 až do své smrti.

Pocházel z významné šlechtické rodiny, dostalo se mu dobrého vzdělání. V mládí byl arcijáhnem v Remeši, později se stal mnichem v Cluny a převorem. V roce 1079 jej opat

Viktor III., rodným jménem Desiderius z Beneventa (1027, Benevento - 16. září 1087, Montecassino) byl papežem od 24. května 1086 až do své smrti.

V roce 1059 ho papež Mikuláš II. povýšil na kardinála. Po smrti Řehoře VII. trvalo rok, než byl zvolen papežem. Krátce po zvolení musel kvůli lidovému povstání opustit Řím a odebrat

Svatý Řehoř VII., rodným jménem Hildebrand ze Soany (? - 25. května 1085, Řím) byl papežem od 22. dubna 1073 až do své smrti.

Na pohřbu Alexandra II. byl na nátlak lidových mas v rozporu s církevním právem prohlášen papežem.

V roce 1074 vydal Dictatus papae, podle něhož je papež

Alexandr II., rodným jménem Anselm z Baggia u Milána (? - 21. dubna1073, Řím) byl papežem od 1. října1061 až do své smrti.

Zpočátku nebyl uznán německým dvorem, který preferoval parmského biskupa Cadala, který si říkal Honorius II.. Říšský episkopát uznal Alexandra až na koncilu v Mantově roku 1064.

Svatý Lev IX., rodným jménem Bruno von Egisheim-Dagsburg (21. červen 1002, Eguisheim, Alsasko – 19. dubna 1054, Řím) byl papežem od 12. února 1049 až do své smrti. Svou snahu soustředil na reformu církve a společnosti a její morální očistu v intencích clunyjského hnutí a tradiční morálky. Ke konci svého pontifikátu válčil s Normany. Shromáždil proti nim koalici

Klement II., rodným jménem Suitger, hrabě z Morslebenu a Hornburgu (1005 Hornburg – 9. října 1047) byl papežem od 25. prosince 1046 až do své smrti. Byl zvolen na návrh římského krále Jindřicha III. po abdikaci Řehoře VI. Bezprostředně po zvolení Jindřicha korunoval římským císařem. Soudobé toxikologické zkoušky prokázaly v jeho ostatcích přítomnost značného množství

Jan XVII., vlastním jménem Sicco (??, Řím - 6. listopadu 1003, Řím) byl papežem od srpna 13. června 1003 až do své smrti necelých pět měsíců později.

Jan XVII. pocházel z Říma a na papežský stolec nastoupil 13. června 1003 po Silvestru II. (999-1003). Než se stal knězem, byl ženatý a měl tři syny, kteří se později také stali

Silvestr II., známý také jako Gerbert z Aurillacu (Gilbert d'Aurillac) či Gerbert z Remeše (kolem 950 Auvergne – 12. května 1003 Řím) byl jako první představitel francouzského kléru papežem (999 - 1003). Přátelil se s císařem Otou III., s nímž osnoval plány na "renovatio imperii Romanorum", obnovení římské říše, jež měla být řízena dvojí mocí: světskou

Řehoř V., vlastním jménem Brun(o) von Kärnten (Bruno z Korutan) (972 Stainach - 18. února 999 Řím) byl od 3. května 996 do své smrti prvním německy hovořícím papežem na papežském stolci.

Narodil se jako třetí syn korutanského vévody Oty z Wormsgau a dcery hraběte Heinricha Judity Bavorské v roce 972, čili byl pravnukem

Lev VIII. (??, Řím - únor 965, Řím) byl papežem od prosince 963 až do své smrti. Platnost jeho pontifikátu i doba trvání jeho pontifikátu je však sporná, zpochybňována je platnost jeho pontifikátu před smrtí Jana XII. (14. květen 964) i po jeho smrti, kdy Římané zvolili za Janova nástupce Benedikta V. (22. květen 964. Jasně se k legitimitě těchto papežů (či přesněji

Jan XII. (asi 937 – 14. května 964), vlastním jménem Oktavián, kníže tuskulský, papežem byl v období 16. prosince 955 do roku 963 (resp. do své smrti roku 964).

Narodil se v Římě jako syn Albericha II. Byl jedním z nejmladších papežů v historii církve, funkce se ujal jako osmnáctiletý.

Lando (??, Itálie - únor nebo březen 914, Řím) byl papežem od července nebo srpna 913 asi půl roku až do své smrti. Narodil se v italské Sabině, jeho otec se údajně jmenoval "Taino".

O Landovi se soudí, že musel mít mocné přátele, kteří mu pomohli, aby byl zvolen papežem (což v té době bylo obvyklým jevem). Je o

Benedikt IV. († červen 903) byl papežem od roku 900 až do své smrti. Narodil se v Římě jako syn rodilého římana Mammaluse. Historik desátého století Frodoard, který mu dal přezdívku veliký, chválil jeho urozený původ, velkorysost a zájem o veřejné dobro. Jeho předchůdcem byl Jan IX. (898–900), nástupcem Lev V. (903). Vládl v době temného úpadku papežství,

Formosus (asi 816, Ostie - 4. dubna 896) byl papežem od 6. října 891 až do své smrti.
Tento papež působil v Itálii v 9. století, v době, kdy se zde střetávaly různé politické tendence. V Římě působilo dvě strany-progermánská, stranící panovníkům Východofranské říše, a profrancká, přiklánějící se spíše k Západofranské říši. Formosus,

Jan VIII. (??, Řím – 16.prosince 882, ) byl papežem od 14. prosince 872 až do své smrti. Pro české dějiny je tento papež zvláště významným, neboť jím vydaná bula Industriae tuae (Horlivosti tvé) postavila Moravský stát pod ochranu papeže, zřídila moravské arcibiskupství a potvrdila používání slovanského jazyka pro křesťanskou liturgii. Byla vydána v roce 880,

Hadrián II. (792 Řím – 14.prosince 872) byl papežem od 14. prosince 867 až do své smrti. Sehrál velkou roli v misijním díle slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Roku 867 - 868 Metoděj a především Konstantin obhájili v Římě používání staroslověnského jazyka při bohoslužbách a papež Hadrián II. toto potvrdil v listu: Gloria in excelsis Deo. Bylo to poprvé,

Svatý Mikuláš I. Veliký (? Řím - 13. listopadu 867) byl papežem od 24. dubna 858 až do své smrti.

Mikuláš I. prosazoval svrchovanou autoritu papežství ve správě církve a byl po dlouhé době výraznou osobností na papežském stolci. Upevnění autority jeho úřadu, který byl dosud ovlivňován panovníky franské říše, napomáhalo její

Svatý Lev IV. (??, Řím - . července 855) byl papežem od ledna 847 až do své smrti. Jeho pontifikát byl věnován především opravování škod, které Saracéni způsobili v Římě za jeho předchůdce. Podle legendy zastavil požár okrsku Borgo pouhým znamením kříže. Jako duchovní podpora vojáků se přímo zúčastnil bitvy proti muslimským pirátům u Ostie v roce 849. Postavil Leoninskou