Svatý Štěpán(kolem roku 1 – asi 36 až 40, Jeruzalém) byl křesťanský kazatel a diakon, první mučedník křesťanství (prvomučedník), ukamenovaný po procesu před židovskou radou jako údajný rouhač proti judaismu. Jeho život je znám pouze z jediného dobového pramene, novozákonního spisu Skutky apoštolů, který Štěpánovi věnuje 6., 7. a počátek 8. kapitoly.
Karel I. Veliký (2. dubna 742 – 28. ledna 814 Cáchy) byl franský král a první středověký římský císař.
Karel se patrně narodil roku 742 (dále se uvádí 747, 748 či 751). Byl synem majordoma a pozdějšího franského krále Pipina III. Krátkého a Bertrady, dcery hraběte Heriberta z Laonu. Proslul nejen jako válečník a dobyvatel,
Jiří z Kunštátu a Poděbrad (23. dubna 1420, Poděbrady– 22. března, 1471 Praha) byl od roku 1458 po zvolení českou šlechtou až do smrti roku 1471 český král. Stal se jediným českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty. Po něm vládli již pouze králové z cizích dynastií.
Jiří
Manuel I. Portugalský (31. května1469, Alcochete – 13. prosince1521, Lisabon), známý pod přídomkem Šťastný nebo také Veliký, byl mezi lety 1495–1521 čtrnáctým portugalským králem a pátým z dynastie Avis. Období jeho vlády je považováno za vrcholnou éru portugalských dějin, kdy Portugalské království díky objevení námořní trasy do Indie (1497–1499)
Marcus Antonius (83 př. n. l. – 30 př. n. l.) byl římský politik a vojevůdce. Byl význačný stoupenec Gaia Iulia Caesara, kterého podporoval jako vojenský velitel a úředník. Po Caesarově vraždě spolu s Octavianem a Markem Aemiliem Lepidem uzavřel politické spojenectví známé jako Druhý triumvirát. Triumvirát se rozpadl v roce 33 př. n. l. Konflikt mezi Octavianem
Filip II. August (francouzsky Philippe Auguste; 21. srpna 1165 Paříž– 14. července 1223 Nantes) byl významným francouzským králem, který přispěl ke sjednocení Francie a odstranění vlivu anglických panovníků na kontinentě. Během své vlády získal zpět velkou část anglického kontinentálního panství. Jeho zásluhou je také modernizace Paříže, kde se zasadil například
Jindřich V. Anglický se narodil roku 1387 v Monmouthu ve Walesu a Anglii vládl od roku 1413 do roku 1422. Byl synem Jindřicha Bolingbroka, bratrance krále Richarda II. a vnukem krále Eduarda III. Jindřichův otec Jindřich Bolingbroke později protiprávně zbavil trůnu svého bratrance Richarda II. a sám byl korunován jako Jindřich IV. anglickým králem. Matkou Jindřicha
Ferdinand I. Habsburský (10. března 1503, Alcalá de Henares (u Madridu, Španělsko) – 25. července 1564, Vídeň) byl německý král (od 1531), římský císař (od 1556), český a uherský král (od roku 1526) a rakouský arcivévoda.
Jeho rodiči byli Habsburk Filip I. Sličný a španělská infantka Jana Šílená, starší bratr Karel V.
Alfons I. Aragonský zvaný Válečník či Bojovník ( cca 1073 - 7. září 1134) byl král navarrský a aragonský z dynastie navarrské v letech 1104-1134.
Alfons byl syn aragonského krále Sancha I. a jeho druhé ženy Felicie z Rousy. V Roku 1109 se stal manželem kastilské královny Urracy. Hlavní vášní králova života byl boj. Proti muslimům
Štěpán Uroš IV. Dušan (Stefan Uroš IV. Dušan, Štěpán Uroš IV. Dušan,někdy pouze Štěpán Dušan či pouze Dušan, přezdívaný Silný,1308– 20. prosince 1355),syn srbského krále Štěpána (Stefana) Uroše III. a jeho první choti Theodory,byl srbský panovník vládnoucí v letech 1331 až 1355,do roku 1345 s titulem krále, od roku 1345[pozn. 3] panoval až do svého skonu (1355)