Kyselina chromová je jednou z mála kyselin kovů (k těm patří ještě kyselina manganistá, kyselina osmičelá, kyselina rhenistá, kyselina zlatitá, kyselina zlatná a kyselina wolframová . Existují dvě kyseliny chromové: kyselina chromová, která má vzorec H₂CrO₄ a kyselina dichromová, jejíž vzorec je H₂Cr₂O₇.

Kyselina chlorná je slabá kyselina(dokonce slabší než voda) s chemickým vzorcem HClO. Vzniká při rozpouštění chloru ve vodě. Nelze ji izolovat v čisté formě, protože rychle přechází na svůj prekurzor . Jejím anhydridem je oxid chlorný. Kyselina chlorná se používá jako bělidlo, oxidační činidlo, deodorant a dezinficiens.

V

Kyselina chloristá HClO₄ je jednou z nejsilnějších kyselin. Vyrábí se obvykle elektrochemickou oxidacíchlorečnanů a komerčně se distribuuje jako vodný roztok o koncentraci přibližně 70 %, který je prakticky neomezeně stálý.

Ve zředěných roztocích se kyselina chloristá chová pouze jako velmi silná kyselina.

Kyselina chlorečná, HClO₃, je kyslíkatá kyselina chloru, formální prekurzorchlorečnýchsolí. Je to silná kyselina (pK_a ≈ −1) a oxidační činidlo.

Připravuje se reakcí kyseliny sírové s chlorečnanem barnatým, nerozpustný síran barnatý se odstraňuje srážením:

[ Pokračování článku ]

Kyselina fosforitá (přesněji dihydroxyfosfanoxid), též kyselina fosfonová, je bílá krystalická látka, jedna z mnoha kyselin fosforu.

H₃PO₃ se přesněji popisuje vzorcem HPO(OH)₂. Tato molekula existuje v rovnováze s menšinovým tautomerem P(OH)₃. Podle doporučení IUPAC z roku 2005

Kyselina fosforečná je trojsytná kyselina, tzn. že v její struktuře jsou tři hydroxylové skupiny schopné odštěpit proton. Jeden atomkyslíku je vázaný přímo. Typ hybridizace atomových orbitalů je sp³; tvarem je pravidelný čtyřstěn neboli tetraedr.

Vzorec kyseliny fosforečné je H₃PO₄. Dalšími

Kyselina fluorná HOF neboli monofluorovaná voda je zajímavá, ale stále ještě málo známá látka. Je jedinou známou kyslíkatou kyselinou fluoru. Je to pevná krystalická látka, která se samovolně rozkládá za vzniku fluorovodíku a kyslíku podle rovnice: 2 HOF → 2 HF + O₂, proto je nutné ji ihned po výrobě zužitkovat. Je to jedno z nejlepších oxidačních činidel,

Kyselina dusná (H₂N₂O₂) je jedna z pěti kyslíkatých kyselin dusíku, je izomerní s nitramidem. V suchém stavu je výbušná. Má dva izomery (trans a cis). Tvoří dvě řady solí, hydrogendusnany a dusnany.

Jedná se o slabou kyselinu, ve vodnémroztoku se rozkládá na oxid dusný s poločasem 16 dní

Kyselina dusitá HNO₂ je nestálá, středně silná jednosytná kyselina, která je stabilní jen ve studených, zředěných, slabě modře zbarvených vodných roztocích.

Teoreticky ji lze připravit reakcí oxidu dusitého s vodou:

N₂O₃ + H₂O →

[ Pokračování článku ]

Kyselina dusičná je významná silná minerální kyselina. Její vzorec je HNO₃. K první přípravě kyseliny došlo ve 14. století někde v Evropě, ovšem je možné, že se jí podařilo připravit již ve 12. století v Indii (díky problémům s datací děl oné doby a nejednoznačnosti návodů v nich to ovšem zatím nelze potvrdit).

Čistá

Kyselina bromičná (HBrO₃) je jednou ze čtyř kyslíkatýchkyselin vytvářených bromem. Lze ji získat až v 50% vodnémroztoku. Vzniká rozpouštěním bromu ve vodě za současné přítomnosti chloru:

Br₂ + 5 Cl₂ + 6 H₂O → 2 HBrO₃ + 10 HCl

Kyselina boritá je anorganická kyselina o složení H₃BO₃.

Čistá kyselina boritá je bílá krystalická látka, která se rozkládá při teplotě 169 °C. Ve vodných roztocích se chová jako mimořádně slabá kyselina o pK_a = 9,0(je to tedy slabší kyselina než voda). Vytváří soli – boritany,

Kyselina amidosulfonová (též amidosírová; IUPAC název je kyselina sulfamová) je anorganická sloučenina se vzorcem H₃NSO₃. Tato bezbarvá, ve voděrozpustná látka má široké možnosti použití.

Kyselinu amidosulfonovou lze považovat za sloučeninu mezi kyselinou sírovou

Kyselina thiokyanatá (zastarale kyselina rhodanovodíková) je chemická sloučenina se vzorcem HSCN, která se vyskytuje ve směsi se svým izomerem, kyselinou isothiokyanatou (HNCS). Je sirným analogem kyseliny kyanaté (HOCN).

U HSCN se předpokládá, že má v molekule trojnou vazbu mezi uhlíkem a dusíkem. Byla pozorována spektroskopicky,

Sulfan (dříve sirovodík, H₂S) je bezbarvý plyn. Může se tvořit rozkladem organického materiálu (např. při výrobě bioplynu, z něhož se často musí odstraňovat) a síranů při nedostatku kyslíku.

Sulfan je nejjednodušší sloučeninou síry s vodíkem. Je to také nejstálejší a nejdůležitější sloučenina

Selan (H₂Se) je dvouprvková sloučenina selenu a vodíku. Její vodný roztok se nazývá kyselina selanová a tvoří dvě řady solí: selenidy a nestabilní hydrogenselenidy. Je podobná sulfanu, který se také řadí mezi chalkogenovodíky. Mezi její vlastnosti patří rozpustnost v sirouhlíku

Kyselina kyanovodíková (chemický vzorec HCN) je velmi slabá kyselina (pK_a = 9,1). Je to bezbarvá kapalina, jejíž bod varu je 26,5 °C. Používá se jako bojová látka. Zapáchá po hořkých mandlích. Je velmi jedovatá, smrtelná je již dávka o hmotnosti 0,05g. Její soli – kyanidy – se používají k mnohým účelům jako např.

Kyselina chlorozlatitá je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem HAuCl₄.

Kyselina chlorozlatitá se připravuje rozpouštením zlata v lučavce královské a následným odpařením roztoku. Zahříváním se rozkládá na chlorid zlatitý a chlorovodík. Tato reakce je reverzibilní:

[ Pokračování článku ]