Oxidace má v chemii dva významy, obecnější a konkrétnější. Ten obecnější je, že látka, která se oxiduje, předává elektron druhému reaktantu (zvyšuje své oxidační číslo). Opačným dějem je redukce. Oxidace je v užším slova smyslu dehydrogenace. Oxidaci také můžeme charakterizovat jako ztrátu elektronů. V konkrétnějším významu se jedná o slučování s kyslíkem, například

Výbuch nebo také exploze je fyzikální jev, při kterém dochází k náhlému, velmi prudkému uvolnění energie, a prudkému lokálnímu zvýšení teploty a tlaku (obecně entropie). Tato prudká změna tlaku se šíří do okolí jako rázová vlna.

Podle příčiny vzniku lokálního uvolnění energie můžeme rozdělit výbuchy na:

[ Pokračování článku ]

Toxicita je vlastnost chemických sloučenin, spočívající ve vyvolání otravy osob nebo zvířat, které látku požily, vdechly nebo absorbovaly přes kůži.

V zásadě všechny chemické sloučeniny mohou být při užití příliš velkého množství toxické. Například i požití velkého množství vody může rozvrátit homeostázu a způsobit člověku

Radioaktivita neboli radioaktivní rozpad je samovolná přeměna jader nestabilních nuklidů na jiná jádra, při níž vzniká ionizující záření. Změní-li se počet protonů v jádře, dojde ke změně prvku. Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel u solí uranu. K objasnění podstaty radioaktivity zásadním způsobem přispěli francouzští fyzikové Pierre Curie a Maria Curie-Skłodowska.