Kromě běžných situací, jako např. po práci či návštěvě toalety, je nařízeno si vždy před jídlem umýt ruce a to stejně, jako byly ruce omývány kohenům, když žehnali v Jeruzalémském Chrámu Izraeli. Omývání rukou se provádí tak, že se vezme nádoba se dvěma uchy (hebr. natla) a třikrát se poleje vodou nejprve pravá, poté levá ruka. Při tom se říká požehnání "al netilat jadajim" (dosl. za

V domácnostech zbožných Židů bývá zvykem nechat jednu stěnu případně její část neomítnutou - jakoby nedokončenou – a to na paměť zničení Chrámu. Dokud není postaven Dům Boží, nemůže být ani úplně dostaven dům pro člověka. Na východní stěnu (nebo na stěnu kter je obrácena k Jeruzalému) se pak někdy věší malý obrázek nazvaný "Mizrach" (dosl. Východ), který

Již u dveří je prvním signálem mezuza – malé pouzdro umístěné ve výšce dvou třetin veřejí na pravé straně. Je v něm uložen svitek s textem Dt 6, 4-10 a je zároveň naplněním přikázání "a napíšeš je (tato slova) na veřeje svého domu a své brány". Mezuzou by měly být opatřeny každé dveře v židovské domácnosti. Často jsou zdobeny, někdy pouze písmeny š-d-j, což může znamenat jak "Šadaj"

Zesnulý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého talitu, oblečen v bílém pohřebním rubáši, nazývaném v jidiš kitl. Zpopelňování je halachickými autoritami většinou zakázáno, ačkoli jsou k nalezení hroby, kde jsou zesnulí zpopelněni. Na pohřbu se říkají zádušní modlitby, pozůstalí jsou nazýváni avelim (truchlící) a vztahují se na ně zvláštní povinnosti –

Svatbu provádí rabín, který zde slouží jako soudce. Nevěstě je dána svatební smlouva – ketuba – kterou opatruje po celou dobu trvání manželství. Ketuba je dnes spíše formalitou, nicméně často je brána jako regulérní smlouva týkající se věna, majetku nevěsty, jakož i majetku ženicha, společného majetku snoubenců a majetku,

Pidjon ha-ben:

Narodí-li se prvorozený syn, musí jej otec podle biblického nařízení vykoupit (Ex 13,15, Dt 15,19). Tento obřad se provádí po obřízce, poté, co je chlapci dáno jméno. Při obřadu musí být přítomen kohen. Peníze, za něž je chlapec vykoupen,

Zde jsou nějaké židovké svátky:

• Šabat – den odpočinku, svatý den, sedmý den týdne, nejdůležitější židovský svátek, daný Desaterem.
• Pesach - svátek nekvašených chlebů, velikonoce. 14. až 22.(23.) nisanu.
• Šavu'ot - svátek
  [ Pokračování článku ]

Judaismus je monoteistickým náboženstvím, tzn. že uctívá jediného Boha. Uctívání jiných bohů je zapovězeno, stejně jako uctívání soch, jiných předmětů či míst nebo přírodních úkazů.

Nutnost mít stručné základy a principy víry se ukazovala stále více po nástupu křesťanství a islámu. Ačkoli vzniklo mnoho pokusů shrnout učení judaismu do několika vět, nejuznávanějším se stalo Třináct článků