Oxid dusičitý (NO₂) je jedním z pěti oxidů dusíku.

V plynném stavu jde o červenohnědý, agresivní, prudce jedovatý plyn, v kapalném stavu je to žlutohnědá látka, která tuhne na bezbarvé krystaly. Změna barvy při skupenských přechodech souvisí s rovnováhou mezi dimerní formou (N₂O₄, převládá

Oxid chloričitý je chemická sloučenina se sumárním vzorcem ClO₂. Tento oranžový plyn krystalizuje při teplotě −59 °C do podoby oranžových krystalů. Jako jeden z oxidů chloru je účinným a užitečným oxidačním činidlem používaným při úpravě vody a při bělení. Oxid chloričitý je jediný známý oxid halogenu, kde je halogen v sudém oxidačním čísle. Je

Oxid ceričitý je žlutobílý prášek s chemickým vzorcem CeO₂. Je používán v keramice, pro výrobu broušeného skla a pro zvýšení citlivosti fotosenzitivního skla. Také je používán při jemném leštění optických prvků. Cer se používá pro samočinné čištění stěn pecí jako uhlovodíkový katalyzátor během vysoké teploty čisticího procesu.

Oxid uhličitý (dříve kysličník uhličitý) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může v ústech mít slabě nakyslou chuť. Je těžší než vzduch.

Je tvořený uhlíkem a kyslíkem.

Vzniká reakcí uhlíku s kyslíkem (spalováním):

[ Pokračování článku ]

Oxid zlatitý (Au₂O₃) je nejstabilnějším z oxidů zlata, které v něm má oxidační číslo III. Je to červeně-hnědá tuhá látka. Je tepelně nestabilní, rozkládá se při 155°C. Hydratovaná forma je mírně kyselá a rozpouští se v roztocích silných zásad, které pravděpodobně obsahují ion [Au(OH)₄]⁻.

Oxid měditý je první připravenou sloučeninou trojmocné mědi. Je to granátově červený prášek, který se podařilo získat působením peroxodisíranu draselného na čerstvě sražený hydroxid měďnatý. Oxid měditý má kyselý charakter a tvoří s hydroxidy červené hydroxoměditany s obecným vzorcem M^I[Cu(OH)₄], které se vodou i na vzduchu rozkládají. Roku 1949

Oxid samaritý (Sm₂O₃) je oxidem samaria, které je v něm přítomno v oxidačním stavu III. Používá se na výrobu speciálních skel pohlcujících infračervené záření a také jako absorbér neutronů. Je také katalyzátoremdehydrogenace alifatických alkoholů.

Tepelným rozkladem uhličitanu, dusičnanu, šťavelanu nebo

Oxid fosforitý tvoří dimerní molekulu P₄O₆. Je to bílá, krystalická, jedovatá a vosku podobná látka, která snadno taje. Je kyselého charakteru a s vodou poskytuje roztok kyseliny fosforité (je to její anhydrid). Snadno se oxiduje.

Oxid fosforitý se vyrábí spalováním fosforu za omezeného přístupu vzduchu:

[ Pokračování článku ]

Oxid železitý (Fe₂O₃) je sloučenina trojmocného železa s kyslíkem. Vyskytuje se nejčastěji v α krystalické modifikaci jako hnědočervený prášek. V přírodě se vyskytuje nebo minerál hematit. V této fázi má klencovou strukturu (romboedrickou), paramagnetické vlastnosti a při zahřívání na 675 °C přechází na modifikaci β. Modifikace β

Oxid gallitý (Ga₂O₃) je jedním z oxidů gallia, které je v něm přítomno v oxidačním čísle III.

Oxid gallitý se připravuje rozkladem dusičnanu gallitého při teplotě 200 °C až 250 °C. Existuje v 5 modifikacích: ,

Oxid dusitý (N₂O₃) je jedním z pěti oxidů dusíku. V plynném skupenství je nestabilní, v kapalném stavu je to silně jedovatá tmavěmodrá kapalina.

Oxid dusitý vzniká reakcí oxidu dusnatého (NO) a oxidu dusičitého (NO₂) za teploty nižší než -21 °C.

NO

[ Pokračování článku ]

Oxid chromitý (chemický vzorec Cr₂O₃) je jedním ze dvou oxidů chrómu ( ještě existuje oxid chromový). Vzniká rozkladem oxidu chromového:

4 CrO₃ → 2 Cr₂O₃ + 3 O₂

Můžeme jej také připravit redukcí dichromanu

Oxid boritý je bezbarvá nebo bílá amorfní nebo krystalická pevná látka bez zápachu.

Oxid boritý se sice dá připravit spalováním elementárního bóru v proudu kyslíku

4 B + 3 O₂ → 2 B₂O₃,

ale

Oxid bismutitý (Bi₂O₃) je za normální teploty žlutý a za horka červenohnědý prášek nerozpustný ve vodě, methanolu, ethanolu, acetonu i zásadách. Je to kyselinotvorný oxid, takže s kyselinami reaguje za vzniku bismutitých solí. Vyskytuje se ve třech 4 krystalografických modifikacích - modifikace α (jednoklonná), modifikace β (čtverečná

Oxid arsenitý, známý také pod triviálním názvem arsenik nebo otrušík, případně pod staršími českými jmény utrejch nebo utrých, je jeden ze tří oxidů arsenu. Setkáváme se s ním nejčastěji v podobě bílého krystalického nebo amorfního prášku nebo hrudek. Jedná se o látku bez zápachu, velmi toxickou. Arsen má rovněž karcinogenní účinky, tudíž může při dlouhodobé otravě

Oxid antimonitý (chemický vzorec Sb₄O₆, někdy zkráceně jen Sb₂O₃) je nejdůležitější sloučeninou antimonu.

Příprava:

• Spalování elementárního antimonu na vzduchu
• Hydrolýzou
  [ Pokračování článku ]

Oxid hlinitý (Al₂O₃) je krystalická látka, obvykle bílé barvy, která vzniká při spalování hliníku nebo dehydratací hydroxidu hlinitého. Oxid hlinitý se v přírodě vyskytuje jako velmi tvrdý nerost korund. Odrůdy korundu jsou smirek a drahé kameny – modrý safír a červený rubín. Surovinou pro výrobu oxidu hlinitého je bauxit. Jedná se o tepelně

Oxid zinečnatý ZnO je bílá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. Je to nejstarší známá zinková ruda. V přírodě se vyskytuje jako nerost zinkit. Laboratorně se vyrábí nejčastěji rozkladem hydroxidu zinečnatého, průmyslově však spalováním zinku. Největší využití má oxid zinečnatý v malířství jako bílý pigment známý pod názvem zinková běloba.

Oxid dusnatý (NO) je jedním z pěti oxidůdusíku. Je to za normální teploty bezbarvý, paramagnetickýplyn, pro člověka jedovatý a za přítomnosti vlhkostileptající. Zajímavostí je, že má poměrně významnou biologickou roli v organismu.

Průmyslově se vyrábí oxidacíamoniaku

4 NH₃

[ Pokračování článku ]

Oxid nikelnatý je jedním z oxidů niklu, který je v něm přítomen v oxidačním čísle II. Je to šedozelená zásadotvorná práškovitá látka, takže reaguje s kyselinami za vzniku nikelnatých solí. V přírodě ho lze nalézt v podobě minerálu hausmanitu. Připravit ho lze tepelným rozkladem (dehydratací) hydroxidu nikelnatého Ni(OH)₂ nebo spalováním niklu za přívodu kyslíku.

Oxid rtuťnatý (HgO), archaicky rtutilka je anorganická sloučenina vyskytující se ve dvou formách: červené a žluté. Žlutý oxid rtuťnatý se připravuje smíšením roztoku chloridu rtuťnatého a hydroxidu sodného (vzniká oxid rtuťnatý, chlorid sodný a voda). Červená forma vzniká přípravou na tzv. suché cestě - termickým rozkladem anorganických nebo organických solí. Vyskytuje se v přírodě v podobě minerálu

Oxid hořečnatý je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál periklas. Jeho empirický vzorec je MgO. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý hygroskopický prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na hydroxid hořečnatý

Oxid olovnatý (PbO) je binární sloučenina olova a kyslíku. Vyskytuje se jako červená forma (tetragonální), označovaná jako modifikace α) a žlutá forma (orthorombická), označovaná jako modifikace β). Podle způsobu přípravy může být červený, oranžový nebo žlutý. Je amfoterní a snadno se rozpuští jak v kyselinách na soli olovnaté, tak v hydroxidech alkalických

Oxid železnatý, také známý jako železný oxid, je jedním z oxidů železa. Tento oxid má černou barvu, vyskytuje se v podobě prášku s chemickým vzorcem FeO. Skládá se ze železa v oxidačním čísle 2, které je vázáno na kyslík. Jeho nerostná podoba je známa jako wüstit. Později bylo používáno synonymní označení železnatý oxid. Oxid železnatý představuje jeden příklad

Oxid měďnatý, vzorec CuO, je oxidem mědi, kde je měď v oxidačním čísle II . V přírodě se vyskytuje jako minerál tenorit. Je to černá pevná látka tající nad teplotou 1200 °C, kdy dochází k rozkladu. Vzniká zahříváním mědi na vzduchu. Protože tímto způsobem vzniká zároveň i oxid měďný je lepší metodou přípravy žíhání dusičnanu měďnatého, hydroxidu měďnatého nebo uhličitanu

Oxid kobaltnatý (chemický vzorec CoO) je olivově zelený prášek, nerozpustný ve vodě, rozpustný v kyselinách na kobaltnaté soli. Barva oxidu kobaltnatého závisí na velikosti částic, stejně jako nejčastěji zelený, lze také připravit žlutý, šedý, hnědý, slabě červený, namodralý nebo černý. Oxid kobaltnatý vzniká zahříváním hydroxidu kobaltnatého Co(OH)₂ nebo

Oxid uhelnatý (starší terminologií kysličník uhelnatý) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, lehčí než vzduch, nedráždivý. Ve vodě je málo rozpustný. Je obsažen ve svítiplynu, v generátorovém a ve vodním plynu; má silně redukční vlastnosti. V přírodě je přítomen v nepatrném množství v atmosféře, kde vzniká především fotolýzou oxidu uhličitého působením ultrafialového

Oxid vápenatý (CaO), známý též pod triviálními názvy pálené vápno nebo též nehašené vápno je široce rozšířená běžně používaná chemická sloučenina. Je to bílá žíravá a alkalická krystalická látka. Komerčně vyráběný oxid vápenatý také často obsahuje příměsi oxidu hořečnatého, oxidu křemičitého a malá množství oxidu hlinitého a oxidu železitého.Oxid vápenatý je obvykle